OREL, klapka II

Po únorové návštěvě Polska, kdy jsme očekávali „fajty“ orlů na sněhu o kus zmrzlého žvance a ti místo toho vzhledem k teplému počasí sbírali klacky na stavbu hnízd, jsme se tentokrát rozhodli zajet pořídit si nějaké fotky orlů v pestrých podzimních barvách.

Tak tedy v téměř stejné sestavě se sjíždíme oproti minula v místě obvyklého ubytování, kde díky nízké obsazenosti penzionu dostáváme každý svůj pokoj a tak připravené špunty do uší tedy zůstávají v batohu 🙂

Brzy ráno po kafi a snídani balíme fidlátka a připravený svačinový balíček na celý den a tentokrát v mrazivém počasí nás Marcin veze ke krytům, kdy nám cestou bylo jasné, že opět díky počasí představa barevného pozadí tvořeného sytými barvami listů vzala za své. Holt, příroda 🙂

Tlumiče evidentně ještě nevyměnil, a tak vyklepaní jak buben Phila Collinse zalézáme někde kolem páté ráno na své pozice. Plynové kamínka jedou na plno, a my asi hoďku a půl čekáme na první světlo. Tráva je venku díky teplotě pěkně namrzlá, pokud orli přiletí, mohlo by to vypadat dobře…….

Ještě před svítáním už slyšíme silné kráááákání krkavců, kteří se začínají pomalu slétat. Ti všude bývají mezi prvními a bývají pro ostatní takovou jistotou, že je kolem „vzduch čistý“. Když už je na zemi skoro jen černo, přilétá už z dáli se ozývající první orel. Ten nejprve vyčkává, přeci jen je tady v početní nevýhodě, pak se osměluje a jde udělat pořádek u jídelního stolu. A to už přilétává další a další orel.

A začínají první šarvátky mezi orly. V jejich chování je jasně patrné, kdo má jaké postavení. Starší, zkušenější orli při příletu vždy nalétávají na toho, který zrovna sedí na mase a pokouší se ho tak z něj vystrnadit. Mladší jedinci naopak přistávají opodál a k potravě si dojdou.

U krkavců je to úplně jinak. Krkavec prostě naletí do houfu ostatních krkavců a doufá, že se tam nějak vklíní a něco stihne zobnout pro sebe.

Mezi krkavci a orly ale panuje jistá symbióza. Ač by krkavec mohl být pro orla úplně normální potravou, tak právě tihle jsou u téměř každé hostiny spolustolovníky. Pokud orel sedí na potravě, krkavci paběrkují okolo a čekají, až se „uvolní místo“.

Krkavci jsou ale vcelku drzouni, zřejmě hřeší na kamarádství s orly, a tak pokud se jim zdá, že orel žere nějak moc dlouho, tak se jej snaží z potravy dostat pryč a to taháním za jeho ocasní pera.

Druhý den se počasí rozhodlo, že ranní hoďka a půl musí stačit, pak musí slunce schovat za mraky a trochu krajinu zahalit těžkými mraky a oparem, takže se dalo fotit jen sporadicky a spíš se natáčelo jen video.

Po večeři, ve které nikde v ničem nesmí chybět jejich oblíbený kopr, se za mrznoucího deště v noci vracíme domů s jistotou, že příští podzim ty barvy zkusíme přeci jen přesvědčit 🙂