Balkán, půle druhá

Balkán, půle druhá

Předešlých pár dní jsme si s kamarády dosyta užili focení nejen pelikánů na řeckém jezeře Kerkini. https://www.globephoto.cz/balkan-pule-prvni/

Ráno po opětovně vydatné snídani balíme pingle a naše transportidlo směrujeme směr východ, kde náš další cíl je jedno malé městečko v bulharských Rodopech. Po chvíli najíždíme na dálnici a tak cesta vcelku svižně ubíhá. Tak svižně, že Petr nestihl vyfotit ani moře, podél kterého jsme chvíli jeli. Plavky a nafukovací labutě stejně sebou nemáme tak nám to až tak nevadí. Malé překvapení bylo na řecko-bulharských hranicích, které jsme překračovali už v horách. Tam nás celníci vcelku důkladně prolustrovávali, skoro to už vypadalo, že budeme muset zapět nějakou bulharskou lidovou 🙂 , ale nakonec celníkovi stačilo prstem strčit do bundy, kterou byly přikryty naše foto batohy. Nevím, co čekal že na něj vyskočí, ale když zjistil, že za nás žádná další pecka na výložce nebude, tak jen mrsknul bradou jako pokyn, že můžeme jet… Tož vitajte, vy bulharské hory!

Jiný kraj, jiný…..úplně všechno

Do cílového městečka jsme stihli ještě jednu silniční kontrolu a po trošce hledání jsme se konečně ubytovali. Proporčně kapku jiné ubytko, Petr s Jirkou si vzali krásný růžový pokojík, snad se do stejné barvy všichni vyspíme 🙂 🙂 Recepce, je zároveň restaurace, ta je zároveň součástí místní kulturní místnosti, která zároveň slouží i jako jakási poker herna…. All in one 🙂

Tohle „komunitní centrum“ otevírá až v pět, tak berem foťáky a jedeme do vedlejší osady mrknout na sýčky. Pořád mi neleze přes zuby říkat těmto místům městečka, vesnice…. V tomto „seskupení“ polorozpadlých asi 40 – 50 malých domků jsou obydlené tři….. Ve vedlejší osadě (?) třeba žijí jen tři lidé…. Ale v létě to prej tady dle Marina „žije“. Bývá tady dokonce AŽ 15 lidí, kteří přijíždějí na dovolenou. Tady, kde i nebojácné lišky, co dávají dobrou noc berou do zaječích…

Pravdou ale je, že ty polorozpadlé domy jsou ideálním úkrytem právě pro sýčky. Pomalu (ono tady by to vlastně rychle ani nešlo 🙂 ) projíždíme mezi domy a za komínem jednoho domku hned vidím okatého sýččího syčáka.

Hlavní je pozorovat a nebýt pozorován
Sýček obecný ( Athene noctua)

Večer si v All in one místnosti dáváme večeři. No, i ta kuchyně je tady spíše na přežití, než aby to bylo o požitku, naštěstí pivo umí zažehlit snad všechno… Po chvíli přichází Marin, šéf místní organizace Vulture center, která má na starost ochranu nejen právě rádoby zahlédnuvších supů a domlouváme se na ráno, kdy a kam vyrazíme.

Wáw, sup

Plni očekávání stojíme s plnou polní v brzkých ranních hodinách před apartmánem a čekáme na Marina, než pro nás přijede. S ním je to vždy tak trochu na pováženou, už domlouvání této akce bylo vcelku dobrodrůžo. Na otázku předešlého ledna mi odpověděl za týden, na další podrobnější dotaz v březnu, s tím, že je to hotovo a v prosinci si vše „potuplujem“. Ještě při odjezdu z Brna nebylo vše tak úplně jasné…. 🙂

Je tady, jupí. Nasedáme, já přesedám. Volant na druhé straně… Fakt má stále čím překvapit 🙂

Dnes jedeme do novějšího ze dvou krytů, Marin ještě nemá vychytané co a kdy tam chodí, máme být ostražití. Ohledně supů dostáváme poměrně dost informací i ohledně jejich chování, což není na škodu a takové info se vždy hodí.

Kryt v krásném prostředí, místa, kam by supi mohli sedat taky, teď už jen čekat….

Po několikahodinovém čekání nad námi zakroužila skupinka supů a po pár chvílích šli na zem. Asi 150metrů od nás, kde i pro dnešek zůstali …. Zážitek pěkný, leč data byla nahrána do paměti, nikoliv na karty fotoaparátů a tak z dnešního dne tam, kde měli být supi a orli, máme akorát všudypřítomné sojky, špačky, mě a Vlastovi se podařilo zacyhtit pár prolétnuvších dlasků a Jirka s Petrem na druhé straně krytu cvakli káně. No, těšíme se na další den, kdy bychom měli být už v tom „jistém“ krytu.

Dlask tlustozobý
(Coccothraustes coccothraustes)

Žirafy v Bulharsku

Dalšího dne opět v brzkých ranních hodinách pro nás Marin přijíždí nějakým přibližovadlem s jedním nějakým dosti pofiderním světlem, volant opět na druhé straně. Snad to někam dojede….

Technické schopnosti auta zjišťujeme záhy, když s ním zdoláváme trasu, která by z fleku mohla být olympijsou tratí ve sjezdu horských kol.

Přijíždíme ke krytu, kam ještě za tmy zalézáme a s opětovnými informacemi jak a kdy by mělo co přijít či přiletět se s Marinem do večera loučíme.

S prvními paprsky jsme už zmrzlí až na kost a před nás přilétá …. vrána. A pak…. pěnkava. Dvě, tři, pět. Ti nám dělají společnost celé dopoledne. Supi kolem nás jen proletěli, párkrát zakroužili a pokračovali dál. Tohle nevypadalo moc dobře. Zvláště, když se odpoledne pár bulharských zelených s pérem za kloboukem snažili divoké svini (teda snad šli po svini) přišít pár olověných knoflíků. Pro dnešek je tedy vymalováno.

Těsně před odjezdem nám za krytem chodil vlk, kterého Marin, když pro nás večer jel, viděl z protějšího svahu. Info pro nás stejné, jako kdyby tam byl kodiak na trojkolce. Za dnešek nejpozorovanějším zvířetem tak byly akorát žirafy na záložce mé knihy.

Ještěže byly alespoň ty žirafy…. 🙂

Poslední den probíhal téměř podle stejného scénáře, jen supi se ukázali na obloze vícekrát, nicméně před nás nesedli ani jednou. Ono i tady jsou už ledny docela „teplé“, po sněhu nikde ani památky a tak mají dostupné viditelné potravy po horách dostatek.

Těsně před večerním příjezdem Marina před nás sednul Golden eagle, tedy úchvatný orel skalní. Ten se přiletěl nažrat mršiny, na které hodoval dobrých 15minut. Sic už to nebylo úplně ideální světlo, ale pár snad povedených záběrů přeci jen vzniklo a pak už byly podmínky dobré na natočení krátkého videa.

Orel skalní
(Aquila chrysaetos)

Tak snad v květnu…

A už je tady Marin, pro dnešek a vlastně celkově máme „odfoceno“, už nás čeká jen cesta domů. Před krytem nás ještě Marin nacvaká do mobilu a pak se mi podařilo přijít na kloub záhadě, cože je to to záhadné bludičkovské světýlko, kterým si Marin osvětloval cestu. Izolepou přilepená kapesní LED svítilna….. 🙂 🙂 🙂 Tady o překvapení není evidentně nikdy nouze.

Místní vlci a šakali pro tentokrát zůstali za oponou nepostřehnutelnosti, proto už předešlého večera jsme s Marinem probírali možnost další návštěvy, tentokráte někde v květnu, kdy by šance měly být mnohonásobně vyšší a to díky tomu, že jak šakali a vlci, tak i supi a ostatní budou krmit mladé, a tak se každý nabídnutý žvanec bude hodit. Jo, tohle je hodně lákavé….

Dokumentačka před odjezdem

Ve světle pozdějších událostí, které různým způsobem postihly téměř každého, však musela být květnová akce zrušena a tak nám nezbývá, než se těšit na další možnost se sem opět vrátit.

Rhodopy 2020

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *