Byl počátek února, dle pranostik, kalendáře a vzdálených vzpomínek na dětství měly být metry sněhu, mrazy měly lepit nosní dírky při každém nádechu a rampouchy měly viset z každého okapu…. A my se domluvili, že pojedeme na sever do Polska fotit orly mořské. V tuto dobu budou hladoví, přijdou na cokoliv, co bude i vzdáleně připomínat maso.
Už z lednových fotek kolegů z místa jsem měl takové lehké neblahé tušení, že s tím sněhem to nebude asi zas „až tak horké“.
Z Moravy jsme se odpoledne vypravili jedním autem, Jirka s klukama z Čech druhým, scuka máme přímo na místě, kam to máme z Ostravy kolem 4 hodin. Kvůli plesovému období či co je standardní místo ubytka pozměněno, a tak spíme na nějakém zámečku, o jehož pevnostní konstrukci jsem se začal obávat poté, co Rosťa usnul a začal „oddechovat“ 🙂 🙂
Je kolem čtvrté ráno, zámek stojí, skla z objektivů vysypané nejsou a krom do růžova vyspaného Rosti nastupujeme s kruhy pod očima k Marcinovi do aut, kterými nás veze k orlům. Už od příjezdu nám bylo jasné, že orli na sněhu nebudou, neb po něm tady není ani památky. Zimy v tomto poslední dobou stojí za … nic.
Asi hoďku a půl se neděje nic, a pak ….. další hoďku nic. Maso obklopuje plno krkavců, strak a na chvíli si přiletělo zobnout káně. Orli se ale ne a ne ukázat. Slyšet je bylo, sem tam si i sedli, ale o nějaké skupince deseti, patnácti orlů si pro tentokráte můžeme nechat zdát.. Jo, je teplo a orli už prostě sbírají materiál na hnízda….
Trochu propadlí skepsi si připouštíme fakt, že si nic pěkného odsud asi neodvezeme, když tu najednou zpoza krytu přišla rodinka jeřábů…….. Bylo to velké překvapení a nadšení zároveň, mít je takto blízko….Takže hlavním tématem se tedy stávají jeřábi 🙂
Další den se nese ve stejném duchu a tak se domlouváme na opětovné akci, tentokráte na podzim, kdy by snad mohl nějaký sníh být. A teda i ti orli … 🙂
